Marná útěcha.

A těšili mne stále:

„Vše promění se, věz!

Kvést bude nenadále

pod tvými okny bez;

snad pták v něm dnes neb zítra

své hnízdo bude vít,

a s ním z chorého nitra

ti radost bude znít.“

Jak krásně domlouváte!

Rád víru bych vám dal,

leč život častokráte

mé srdce oklamal;

a zima, kde jsem koli,

ta konce nemá již,

i stojím jako v poli

bez Krista vetchý kříž.

Jen havran k němu sletí,

jen stesk a žal a vzdech...

Pták zpěvný chce mít snětí

a hnízdit v lupenech.

Kde lupenů však není,

tam nezjeví se květ;

jeť jiné lidské snění

a jiný v pravdě svět.