Marné rozloučení.

Má koliba vedle břehu

nevelice dutá,

drobnou klečí a kamením

kolem zapadnutá.

Mé cedilo z vetché vlny,

čapka jenom z trúdu,

však kdyby mne zlatou dali,

Slovač nezabudu.

Slovensko, to mamka moje,

ona jenom jedna,

moje srdce s jejím srdcem

srostla se dovedna.

A kdyby teď mezi obě

valaška se vtnula,

věru by se obě srdce

ani nepohnula.

A kdyby je rudým ohněm

živá střela smetla,

z popelu by obou srdcí

jedna růže zkvetla.