MARNÉ SNAŽENÍ.

Kde jsi včera chodila,

že jsi doma nebyla?

Hledal jsem tě jako kvočna,

když kuřátko ztratila.

Ve mrazu a ve sněhu

dal se k tobě do běhu,

doufal jsem, že s koníčkem nám

oběma dáš noclehu.

– Ach, vždyť už to dávno víš,

že se mne nedochodíš.

Pročpak raděj, milý hochu,

s jinou už se nevodíš?

Kdybys čekal do noci,

do mrazu a nemoci,

nemohu ti, můj synečku,

nemohu ti pomoci.

Podkovička strhaná,

tvoje milá zadaná,

s jiným jsem už, můj holečku,

s jiným už jsem spoutaná.

Já též byla na nohou –

pod tou boží oblohou

slibovala, přísahala,

už nás dělit nemohou.