Marnost nad marnostmi.

Já si nezakládám na ničem!

Juchej!

Proto na světě tak blažen jsem,

Juchej!

A kdo nehrá na ničemnou,

Přiťukej a zpívej se mnou

Při dopitku mém!

Já stál o zboží a o jmění,

Juchej!

To že blaží, liché domnění!

Ovej!

Peníz, který jsem tu popad’,

Tam se hned mi zase propad’,

Bylo po jmění.

Teď já k ženským srdce přikládal,

Juchej!

Ještě dosud bych se za to pral!

Ovej!

Falešná si jiné měla,

Věrná mě zas omrzela,

Vhodnou jiný vzal.

Pak jsem o cesty a jízdy stál,

Juchej!

Opustil svou vlast, a táhl dál,

Ovej!

Tu mi nešlo k duhu sídlo,

Tam ne spaní, tu ne jídlo,

Domů jsem si přál.

Zas jsem dával na slávu a čest,

Juchej!

Ihned jiný slovutnější jest,

Ovej!

Jak jsem zvedal hlavu výše,

Každý zlořečil mé pýše,

Každý kul mi lest.

Vydal já se ve válku a boj,

Juchej!

Zahnal mnohý nepřátelů roj,

Juchej!

Následoval polních rohů –

Až jsem ztratil koulí nohu,

Hned jsem složil zbroj.

Já si nezakládám na ničem!

Juchej!

Pánem celinkého světa jsem!

Juchej!

K pití volám dobrou chasu;

Zpěvu konec tu i kvasu –

Nuže! dopijem’!