Marnotratná.

Jak z Vesnina klínu slunné vnady,

květ se rojil z chrámu děvčat mladý;

všecky s slunným zrakem, růžným rtíkem,

a já přec jsem poznal okamžikem

ve všem roji děvče osiřelé

po dvou očích, jako z krve vřelé,

po šátečku, který v ruce neslo;

vždyť do něho na sta perel kleslo.

Tisíce než perel takto zmaří,

k jejímu si zajdu hospodáři,

za ženu ji pěkně budu prosit,

půjde-li, pak nesmí perel rosit;

zlíbám ji je s líce v každém trudu,

nad bohatce bohatějším budu.