MARŠÁL FOCH.

I voják musí, totě pravda jistá –

jak sochař, malíř, básník, komponista

svůj talent přinést na svět při zrození:

toť schopnost intuice. V okamžení

proniknout veskrz duši nepřítele

a vůli své ji podříditi cele

a kdy a kde a jak chci bojovati.

Leč talent – nutno také vzdělávati,

to značí, osvojit si vše to prací,

co poznatkem je celých generací

a set a tisíců těch mozků lidských,

což vědou zveme uměn válečnických,

či řemeslnou technikou – jak chcete.

A ještě něco k tomu připočtěte:

x, které nemá definice žádné,

x, které talent, věda neovládne,

x, mlha, která náhle terén skryje,

x, světlo, které vojákům v zrak bije,

x, liják, který cesty trup tvých strhá,

x, nemoc, která na lůžko tě vrhá,

x, mátoha, jež v rozhodné té chvíli

ti smysly zastře, výpočty tvé zmýlí,

x, tajemné, x, nezbádané dosud,

co nazval císař u Waterloo „osud“,

x nedostupné, nevýzpytné zcela –

„to bůh je“, Foch dí – a jde do kostela.