MARŠAL JOFFRE.

Je pošetilo myslit, že lze nyní

člověku jedinému řídit bitvu...

Front na sta kilometrů, s armádami

o statisících mužů... všudy možnost

případů, které leží mimo dosah

lidského umu... Bitva – totě apel

na přízeň Štěstěny... A naše Marna?

Tou jistotou jsme byli proniknuti

od posledního vojáčka až ke mně,

že osudem jsme Francie v té chvíli...

Francie naší... Cítili jsme prostě,

že ustoupiti nesmíme... a vůli

jsme měli k vítězství... my chtěli...

anebo zůstati tam... do jednoho.

A vůle – to je všecko. Vůle poutá

i rozmar Štěstěny... i sílu dává –

vše, vše je vůle ... Vůle zvítězila

na Marně naší... Dějepisci ovšem

vynajdou systém bystrých úvah, plánů

a zkonstruují Marnu, která Marnou

nebyla nikdy... Vůli jen jsme měli. –