MARŠAL PÉTAIN.

Jen očima se dívat na vojáka

a stroj v něm chtít mít poslušný a přesný

s určitou výkonností požadavků,

jenž, když je časem porouchán neb zemdlen,

dá doktorům se do správky a spraven

se vřadí v počet a dál službu koná –

toť chyba. – Srdcem musí býti viděn

a srdcem chápán. Velitel znát musí

kraj jeho rodný, zvláštnosti té země,

domácí poměry a všecky sklony

povahy jeho – a ne řemeslně,

ne počtářsky – leč jako starší bratr.

A podle nich s ním jednati pak musí.

I najde, jednomu že slovo stačí,

neb jemná výtka, zamračení v očích,

co druhý zas jen trestati se musí.

I v trestech odstíny jsou – první trest je

prostředek povážlivý: než jej vložíš,

uvažuj dlouho – jím se obyčejně

ocitá voják v nakloněné ploše

a jeho morál jaksi v zoufalosti

nad sebou sama – letí po ní k čertu.

Je voják člověkem, a každý člověk

– i nejhorší – má v duši živou jiskru

svatého ohně: nalézt ji a dát jí

rozhořet v plápol – toť věc velitele.

Bít slabšího a trestat ty, kdož mlčky

trest snášet musí, dovede i barbar.

Je na vás, páni, účelně a moudře

vládnouti mocí, jež vám propůjčena

je šarží vaší. Francie jsme dětmi

a bratry spolu. Zodpovědnost vaše

postupem vaším množí se a roste.

Čest, svoboda a sláva vlasti naší

je v rukou našich, dělníky jsme dějin

i tvořiteli jejich. Dny pak příští

jsou dílem, ale také – soudcem naším.