MARŠÁLSKÉ JUBILEUM.

Má každá rasa svoje znaky,

– my Čechové je máme taky –

jichž na věky se nezhostí,

v nás Češích je a vždycky byla

jen úcta pevně vkořenilá

ku milostivé vrchnosti.

Neb bez vrchnosti býti živi?

To byl by život kormutlivý,

nač žíti ho pak, věru nač?

My srdcem ještě žijem v čase,

kdy nad zády nám vznášela se

jen mušketa a karabáč.

Ach, jaká leta! Skoro snivě

se tratí v dálné perspektivě,

když člověk nazpět pohledí...

Zde není dosti stuh a kvítí!

Ať Jasnost stále živě cítí

svůj poměr pána k čeledi!