Marsyas.

Ne, směšným nebyl’s. Měla tebe ráda

i sama velká Kybela, hor paní,

ty s flétnou svojí všady’s kráčel za ní,

dol rodný opustiv i družná stáda.

Tě zhubila jen s Apollinem váda,

snad sebe přecenil’s a v prudkém vzplání

všech citů v struny sáh’ jsi mocnou dlaní,

tvá vlastní odvaha tvá byla zrada.

Bůh neúprosný za živa tě stáhnul

jak zajíce a frašnou kůží tvojí

pak olympické ozdobil si plece.

Však čest je tvá. Ty’s po nejvyšším prahnul,

a když jsi pad’, ty’s padl s bohem v boji,

jsi jak on stejně nesmrtelný přece.