Maryčka Magdónova.

Šel starý Magdón z Ostravy domů,

v bartovské harendě večer se stavil,

s rozbitou lebkou do příkopy pad.

Plakala Maryčka Magdónova.

Vůz plný uhlí se v koleje zvrátil.

Pod vozem shasla Magdónova vdova.

Na Starých Hamrech pět vzlykalo sirot,

nejstarší Maryčka Magdónova.

Kdo se jich ujme a kdo jim dá jísti?

Budeš jim otcem a budeš jim matkou?

Myslíš, kdo doly má, má srdce taky

tak jako ty, Maryčko Magdónova?

Bez konce jsou lesy markýze Géra.

Otcové když v jeho robili dolech,

smí si vzít sirotek do klínu drva,

co pravíš, Maryčko Magdónova?

Maryčko, mrzne a není co jísti...

Na horách, na horách plno je dřeva...

Burmistr Hochfelder viděl tě sbírat,

má mlčet, Maryčko Magdónova?

Cos to za ženicha vybrala sobě?

Bodák má k rameni, na čapce peří,

drsné má čelo, ty jdeš s ním do Frydku,

půjdeš s ním, Maryčko Magdónova?

Cos to za nevěstu? Schýlená hlava,

fěrtoch máš na očích, do něho tekou

hořké a ohnivé krůpěje s lící,

co je ti, Maryčko Magdónova?

Frydečtí grosbyrgři, dámy ze Frydku

jízlivou budou se smáti ti řečí,

ze síňky uzří tě Hochfelder žid.

Jak je ti, Maryčko Magdónova?

V mrazivé chýši, tam ptáčata zbyla,

kdo se jich ujme a kdo jim dá jísti?

Nedbá pán bídných. Co znělo ti v srdci

po cestě, Maryčko Magdónova?

Maryčko, po straně ostré jsou skály,

podle nich kypí a utíká k Frýdku

šumivá, divoká Ostravice.

Slyšíš ji, rozumíš, děvucho z hor?

Jeden skok na levo, po všem je, po všem.

Černé tvé vlasy se na skále chytly,

bílé tvé ruce se zbarvily krví,

s Bohem buď, Maryčko Magdónova!

Na starých Hamrech na hřbitově při zdi

bez křížů, bez kvítí krčí se hroby.

Tam leží bez víry samovrazi.

Tam leží Maryčka Magdónova.