Máš, Bissone, v svém pyšném znaku hada –

Máš, Bissone, v svém pyšném znaku hada –

ten ze své skrýše na mne zasyčel,

jed potřísnil mne – a má láska mladá

se svinula jak květ, mráz zafičel.

List něžný s poupat kamelie padá –

do temné noci racek zakřičel,

a mraky vstaly, rozzuřená stáda,

blesk s nebe sjel, hrom v skalách temně hřměl.

A jezero se vlní, burácí,

a v černých vodách oheň mraků syčí,

mně zdá se, v nebi, srdce krvácí.

Že moje srdce je to zoufalé

a touhou zmírá, duše moje křičí –

vzlyk tichne nocí kdesi ve skále.