MASARYKOVI OSVOBODITELI.

Duch světa zavolal Tě a Tys mlčky šel,

když orloj ku dvanácté hodině se blížil,

když lid Tvůj vyzván, aby znovu krvácel,

by za toho mřel, jenž ho jhem a pouty tížil.

Duch dějin jasně dráhu Tobě ukázal

z Tvé vlasti v dál hor alpských přes hřbety a čela –

Tys na pout obraz její jen v své srdce vzal,

jak po nové se ráně více odmlčela.

Svou družku ještě políbils a děti své,

Tvůj zrak jen uvábila Hradčan silhouetta,

Tvou mysl velcí minulosti stínové –

a pevně vydal jsi se do širého světa.

A jak jsi s velikými předky rozprávěl,

jak v mysli s nimi znovas díla jejich prožil,

zář rudá jejich ohně, činů jejich běl

a síla obého se vlévala Ti do žil.

Z niv jihočeských Chelčického, Žižkův duch

Tě naplnil a síla táboritských ramen,

od alpských údolí byl Havlíček Tvůj druh

a z dálné Kostnice Tě Husův prožeh plamen.

A čím jsi dál se od své vlasti vzdaloval,

tím blíž Ti Amos byl, jenž jako Ty se vydal

v pout dalekou, by za vlast prosil, úpěl, zval,

až k Tobě se jak Poutník v Labyrintu přidal.

Tak síly věků svého národa jsa pln

v zem ze země jsi spěl, v díl ze světa šels dílu,

ni mořské neděsil ses hlubiny a vln –

neb měl jsi milionů vůli, vzlet a sílu.

Tvůj lid byl umlčen, Ty byl jsi jeho ret

a jazyk, Ty jsi za něj před mocnými mluvil,

Tys žaloval, jak ve vlasti byl štván a klet,

jak cizí lupič věnec trnový mu uvil.

Tys jeho syny, rozptýlené po světě,

v dál vyštvané jak vlkem ovce bez pastýře

v šik shledával a volal vzhůru k odvetě,

jak prorok sílil jsi je v odvaze a víře.

Hlasatel pokoje jim do ruky dals meč,

boj poslední by ještě za vlast bojovali,

svou za svobodu, za lid, za sladkou svou řeč –

a oni rádi za všech život umírali...

Cíl Tvůj teď dostižen, vlast zbavena je pout,

a Ty se můžeš vrátil, Osvoboditeli!

Dík uvítá Tě, že ho nelze vystihnout,

jímž naplněn jest národ od hor k horám celý.

Dík přítomných i minulých i budoucích,

že pouto čtyrstaleté činem Tvým se láme –

my, růže na tvářích či na temeni sníh,

že hodni chcem být svobody, Ti přísaháme!