MASKA MRTVÉ

Nám, prostřed slastí všech, smrt plápolajíc šíří

nad stolem života svůj chmurný šerojas,

a zváben, pohled náš kol bledé lampy víří –

Jen tvoje oko spí: ó slepá, prohlédlas?

Ty, bludná v žití svém, dnes u cizinců doma,

dřív zvědavá jak my, jež nyní mlčet smíš,

nám ve zmámený zrak, nám v srdce nevidomá

svou vlíbej záhadu – ty mrtvá, která víš – –