MASKA.

Já Harlekina pestrý navlékl jsem šat,

a masku šaška rozšklebenou vzal,

s odvahou vběh’ jsem v žití plný sál –

kdo říci může mi, že nehýřil jsem snad,

že v shluku maškar maska přestala se smát?

Já úlohu svou dobře přec jsem hrál,

i hlavu hrdě nes’ jsem jako král,

a hedbáv šatu, nach, ve reji nechal vlát’ –

V mé duše klášter mniši modliti se jdou,

po chodbách, stěnách cel se stíny smutku strou –

kdos’ jizlivě se v koutech stmělých smál.

Mých visí mnichů bledých sbor své žalmy pěl,

lkal varhan tón a ve vlnách se smutku chvěl –

já masku šaška rozšklebenou vzal – –