MATCE, KTERÉ JSEM NEPOZNAL.

Ve snách svých horečných tě vídám, ženo svatá:

z tvých očí hlubokých se velká záře line,

a v teplé objetí zve náruč rozepiatá.

Ta náruč v myšlénkách mě volá vždy a kyne.

Já nevím, světičko, proč neměl znát jsem tebe,

proč v pouti pochmurné mi každá naděj hyne,

proč páž tak slábne mi, proč víc a víc mě zebe...

Však vím, proč náruč tvá se rozvírá a kyne!