MATCE.

Zlíbej, matko ustaraná, čelo svého syna,

povolena z pravomoci kratší vojančina,

o rok dříve může býti, jak je vidno světu,

z tvého srdce odstraněna špička bajonetu.

Hleď, to vzplanul do tvé noci tajně dosud skrytý

pod popelem utlumený popel humanity.

Pozměněny v jednom směru staré stuchlé normy,

prodralo se kousek srdce z panské uniformy,

zcela malý kousek srdce mezi řády svítí,

kterýž oni zapomněli v chvatu zastrčiti...

O rok dříve syn tvůj mladý před milenku klekne,

dříve budeš, matko, hýčkat bílé vnouče pěkné.

Také může o rok dříve syn tvůj státi v poli

a ty v hoři bezehlasém trvat u mrtvoly...

Kousek srdce červeného z panské bluzy čouhá,

a v něm, černým suknem kryta, leží smrt a touha.