Matce.

Zdaž se ještě pamatuješ,

Máti moje rozmilá,

Jak’s mne časně k Tvorci svému

Modliti se učila;

Jak’s mi s láskou outlé ručky

Při zvonění skládala,

A jak moje mladá duše

K otci nebes jásala?

Když teď slyším „anděl Páně“

V dálné zvonit krajině,

Hned jsem dítě, ruce sepnu,

Jako tenkrát v otčině;

Tu se zase cítím, bavím

V onom věku blaženém,

A tak nosím od dětinství

Celé nebe v srdci svém.