MATCE.

V duchu jsem slíbal všechny Tvé slzy,

které jsi plakala v bolu.

Cestou však svojí musil jsem jíti,

pro sebe k výšinám, pro Tebe dolů.

To byly slzy smutného děcka,

kterému hračku nejdražší vzali.

Zanesen k slabým, na Tě jsem myslil

v roklinách Taygetské skály.

Dar Tvojí lásky chudým jsem rozdal,

pohádku o Tobě vyprávěl jsem.

O zlatém srdci, o bílém čele,

korunou trnovou probodeném,

o Tvojí modlitbě tiché a vroucí

za moje štěstí k milému Bohu.

Modlitba Tvoje nebyla marna.

Štěstí mé hlásá rudý květ hlohu.

Něco se bolestí vykoupit musí.

K propastem někdo zabloudit může.

Na smělých výšinách trhám Ti, matko,

dar svojí lásky, krvavé růže.