MATCE.

Za vše, co jste mi v žití byla,

matičko, dík!

za každý dech, jímž jste mi žila,

a každý mžik.

Za každou noc, již probděla jste,

i hodinu,

za modlitbu, již učila jste

mne na klínu.

Za každé slůvko, pousmání

na vlídných rtech,

těch dobrých očí podívání

za dnů mých všech.

Za vaše ruce uondané

v dne klopotě,

za slzy nocí vyplakané

v zlé trampotě!

Za trpělivost, jak jste nesla

tu každou tíž

a tiskla nás – a nezahlesla, –

jen k srdci blíž!

Za skyvu od úst utrženou

v zlý nouze čas,

by žití cestou zahloženou

se nám šlo snáz!

Za sílu, jak jste odhodlaně

a beze slov

se vzchopila po každé ráně

a dál šla znov.

Za vše a všudy, abych jistě

v čas mrakový

i sluncem žití pevně, jistě,

šel jako vy!