Matce.

V tebe věřím!

kdy poslední jiskra víry hasne

v srdci pustém jak bludice záře,

kdy ve slzách myju bledé tváře,

vida hynout sebe, blaho časné:

že mne spasíš, že dospěji k cíli,

po němž duše usilovně práhne,

podněcován tvojí zbožnou láskou,

jejíž hloubku nikdo nedosáhne

matko má – v tě věřím!

V tebe doufám!

kdy zoufalství jako dravec divý

v útrobách mých svými drápy ryje,

kdy ve srdci živím černé zmije,

ač se jeví v tváři poklid lživý:

že mír najdu na tvých ňadrech vřelých,

z nichž jsem s pláčem ssával žití slastné,

že opouštěn od všech v klínu lásky

žíti budu v tvém zas doby šťastné

matko má – v tě doufám!

Miluji tě!

tys mých kroků světlý anděl strážný,

jejž bůh slabým dává ku pomoci;

tys severní hvězda v tmavé noci,

na níž bloudě zrak upírám vážný;

tys světice, před níž v prach se kloním

s díky na rtech za vši lásku sladkou,

v jejíž tůň mne blahou ponořilo

srdce tvé na pouti stezkou vrátkou

matko má – tě miluji!