MATCE.

Svým každým činem, krokem, celým životem,

i tehdy, když byl ti jen sladkou zvěstí,

a každou touhou svou i každým srdce snem

jsi modlila se, matko, za mé štěstí.

Čím mládí bylo ti? Tys výzvu předešla,

když svůdně lákalo tě na rozcestí,

do cely srdce svého tiše odešla,

a tam se modlila dál za mé štěstí.

Obětí není, jež by byly velkými,

ni bolu, jejž bys nedovedla snésti,

i slzami, jež kdysi ve klín padly mi,

jsi modlila se tiše za mé štěstí.

Ó věřit chci, že v hořké pouti životem

mně prosba srdce tvého cestu klestí,

byť osud oslyšel ji, bude v srdci mém

znít modlitba tvá, matko, za mé štěstí!