MATCE

BOLESTNOU cestou šla jsi dlouhou

v zlých trpaslíků území,

nemocná nezkojenou touhou

po sněném ráji na zemi.

Královno elfů, kráčíš tichá

kol zlatých mříží zamčených,

kterými cizí vůně dýchá

z Života zahrad plamenných.

Nádhera tvojich květin v sadech

na dálných březích vykvétá,

a modravý má luny nádech

a vilami je zakletá.

Tam za ruku mne vedla’s k zdroji

do modrých stínů, abych pil,

a touha lká teď v duši mojí:

zpět do kouzelných zahrad vil.

Nejasná touha sladkých štěstí,

jichž zemské kraje nehostí,

mne svedla na osudná scestí,

kde touha pláče lítostí.