Matčin nebeklíč.

Jak od prabáby své jej obdědila

– té praděd zas jej koupil dárkem lásky –

má matka – v čele bezpočetné vrásky

a hlava již tak zvetšelá a bílá –

Se modlila v něm, v jeho listy vpila

se mnohá slza, zlaté dětské vlásky

tam rosíc, jako v poli mladé klásky

by hojná jarní prcha porosila.

Jsou žluté, zedrané ty křehké blány

a mrtvy oči, které četly na nich,

a modlitby jsou v niveč rozevlány.

Leč jako hvězda kyne v světlech ranních,

s mým životem tak památka mé matky

se stále mísí v míru úsměv sladký.