MATČINA LÁSKA.

Jsou lidské city prchavé jak mlhy, pouhý dým,

matčina láska svítí, vyzařuje nade vším,

ta neskonalá láska, která nikdy nezradí

a v světě všechno, co ztraceno, vždycky nahradí.

Raněna byvši tebou více nežli tisíckrát,

s úsměvem bez výčitek odpuštění umí dát,

objetí celé tobě láskyplně otevře,

když nelítostný osud na tě zanevře.

Matčina láska je jak starý, dobrý čaroděj,

jenž zničí rázem každou zoufalost i beznaděj,

přemůže všechnu podlost, křivdu, zradu, zlobu, zášť

a skryje hořkou slzu pod svůj šarlatový plášť.

Když matka uložena dnes či zítra v tichý rov

a bolest nevýslovná drásá, rve tě beze slov,

pamatuj, v srdci matčině že oheň nedoplál,

že láska její žije, cítí, trpí s tebou dál.

Jde láska její stále krok za krokem v stopách tvých

a hřeje, byť chlad jeseně ti v duši smutnou dých',

zůstává vroucí, byť svět ztuhnul mrazem, v kámen, ztvrd',

silnější nežli efemerní život, hmotná smrt.

Jsou lidské city prchavé jak mlhy, pouhý dým,

matčina láska svítí, vyzařuje nade vším,

ta neskonalá láska, která nikdy nezradí

a v světě všechno, co ztraceno, vždycky nahradí.