Matčina píseň.

V mou padl duši dumající

jak roztopený zlata kov,

mé drahé matky, dávno spící,

zvuk staré písně, prostých slov.

A zní mi na rtech, zní mi v duši

a nechce ustat nikterak,

a chví se v ňadrech, v srdci buší

a v slzy potápí mi zrak.

A přec zas při ní volno je mi,

jak k oblakům bych měl se vznést,

snad vzkaz s andělů perutěmi

mé matky z nadsvětí to jest.