Matčina přítomnost.

„Spinkej, zlatý chlapče!

Na nebi bdí s lunou

Jasné hvězdy, v borku

Duchové se sunou.

Spinkej, ty můj světe!

Tichounko již v pláni;

Luna tě kolébá,

Anděl tvůj tě chrání,

Matka tvá se modlí,

Hvězdy pějí tobě,

Spánek tě uléčí –

Spíš mé drahé robě?

Ráno tě, když v kleci

Zazpívá náš ptáček,

Hubička má zbudí –

Spí již, můj synáček?“

U kolébky dobrá

Máti prozpěvuje,

Okem zaroseným

Dítko opatruje.

Těšnou mladost jeho

Zlá choroba kruší,

Brzy ubožátko

Vydechne svou duši.

Matčina přítomnost

Jest mu kojným lékem,

Ta je v bědné chvíli

Činí velkým rekem.

Ta mu orumění

Rázem líčko siné,

Ta fialky úsměv

Na ústa mu line.

Ta sen smrtný plaší,

Bolným vzdechům velí,

Ta života rumy

Rukou lásky celí.

Nelze chorobečku

Bez mateře spáti,

Odchází-li, volá:

,Hynu! hynu, máti!‘

Zvuk matčiny řeči

Zprahlou duší loví,

V její zrak se noří,

V náručí si hoví.

V modrých očích slzy

Vespolně se rojí,

Jako noční rosa

Po velikém znoji.

Na shledání šťastné

Tam v nebeském kraji

Z pohárů svých očí

Slzy vřelé ssají.

Přestává robátko

Bolet již hlavička,

Ku věčnému spánku

Stele mu matička.

Vábně vlast záhrobní

Chorému se zračí,

An mu rodná ruka

Kalný zrak zatlačí.