MATČINA ŠTĚDROVEČERNÍ VZPOMÍNKA

Vzpomínám na vás, mé děti!

Mohla bych vás kreslit po paměti,

mohla bych vás tvořit hmatem

s těly i šatem,

se zvyky všemi,

tak jak jste rostly

v životě se mnou spiatém

od dětství v dospělost,

pro žal i pro radost.

Chtěla bych vám opakovat

všechna sladká jména,

děti mé zlaté,

jež jste mi dávaly,

když jste se chtěly chovat

a když vaše ručky baculaté

svatozáří kol hlavy mé se spínaly.

Mohla bych vám vyjmenovat

všechna sladká slova,

mé děti,

a žádné z těch, jež ranilo.

Srdce mé se bránilo

učit se jim po paměti.

Vím jen, jak znalo se chvěti,

když jste stonaly,

když jste v mém náručí konaly,

jak tluk jeho o závod s vaším

sláb, nebo bil,

by úzkost vykoupil

a spasil vás.

Vím dosud, jak zněl

váš smích a hlas

a v jakém rytmu šel

krok váš s mým,

jak zřel kdo z vás,

jak byl, když zdřím'.

Vás živé, mrtvé, srdcem svým

dnes přivolávám.

Přijďte jen!

Jen na chvilku!

Je život, vím,

z tolika svazků utvořen.

Za okamžik vás propustím,

však přijďte,

ať je Štědrý den!