Matčino požehnání.

Vidím rád, kdy zamyslí se

mladá matka s dítkem v klíně,

ježto jí na sladkých prsech

očka k sníčku zamhouřilo.

Hledíc k dítku matka myslí:

„Bože dobrý, bože milý,

nechci by mně květla radost,

ale dej, ať radost květe

synáčkovi v živobytí.

Až vyroste z něho chlapec,

opatruj ho jak své oko,

strasti trn by neporanil

útlé tělo, útlou duši;

mládenec až bude z něho,

by ho vychovala láska,

vyhledej mu dobré srdce,

v dobrého pro život muže;

až dospěje v muže, dej mu

lásku k cnosti, k pravdě, k bratrům

uděl mu své požehnání,

aby kdys, až zavře oči,

se mnou v modrých nebesích se

shledal a na věky těšil

synáček můj, bože milý!“