Matěje Bezinky přednáška o socialistech.

Pozdraviž vás, přátelé,

všechny ruka Páně. – –

Jen prosím vás neplačte,

že jsou velké daně.

Věřte, tůze zdaněná

jest i ta mršinka

a přece nic nereptám

já, Matěj Bezinka.

Něco umím přednášet,

leč nevím co asi;

což abych vám ukázal,

jak se žízeň hasí.

(Napije se.)

Tak, už jste to viděli,

teď výklad přednesu,

neboť se na rejpaly

celý vztekem třesu.

(Pije.)

Znáte vlka, který se

do beránčí kůže

oblékne a pak zdáví

ovcí, co jen může?

Znáte – chraň mne jej, Bože! –

znáte zlého čerta,

jenž krade hříšné duše

jak bídný poberta?

Znáte dravce děsného,

hyénu nečistou?

S vším tím radš se spřátelte

než s socialistou.

Když vás dravec uchvátí,

tělo pozře v sebe,

ale socialista

ukradne víc, nebe!

Jako ďábel úlisný

slibuje, že třeba

nemusíte suchý jíst,

nechcete-li, chleba.

(Pije rozhorleně.)

Nestydové, bludaři,

jsou to, rebelanti,

k smíchu kostelníci jim

jsou i ministranti.

Hlásají, že pracovat

stačí osm hodin...

oh, kéž by je potrestal

veliký Hospodin.

A za to lenošení

ještě větší platy,

jako by nemohli žít

týden za dva zlatý.

Inkvisici jen na ně!

To by byly časy,

to by zmlkly zajisté

hříšné jejich hlasy.

Ti nestydové tvrdí,

„studených“ že spolky

vychovávají pouhé –

s odpuštěním – volky.

Věřte, že – ač velmi rád

povidlový vdolek –

přece jest mi milejší

takovýhle spolek.

V spolku se přiučíme

věcem rozmanitým:

úctě k pánům, vzdorovat

satanášům lítým.

A jak hodným jest na nás

pan páter předseda!

On nám žízeň trpěti

nikdy, nikdy nedá.

Hlavní jest, že po schůzi

předseda Vozdrůněk

pokaždé nechá nalejt

zdarma v sklenky – truněk.