MATEMATICKÝ PROBLEM.

Řada čísel probíhala chvatně

černou hlavou pana Belgiosa,

v prázdno zíral, ale viděl houfy

lesklých zlaťáků a odhadoval

počet jejich, houf ku houfu sčítal,

potom vyzkoumat chtěl násobením

správnost předešlého sečítání,

nezvyklou tou prací velmi trudě

plaché vědomosti svého mozku.

Na to zabod přes stůl pohled v mnicha:

– A ty pravíš, mnichu, že lze koupit

odpustky všech sebe těžších hříchů? –

– Indulgence na všechno mám, pane. –

– Na lež? –

– Na lež. –

– Krádež? –

– Krádež.

– Dobrá.

Křivou přísahu? –

– I na tu, pane. –

– A což vražda? –

– Vše lze odpustiti,

ovšem podle výše přesné taxy. –

– Pověz ještě: jsi jist zcela, mnichu,

po smrti že Pán ty věci uzná

a že nedá trpět v pekle duši? –

– Jist jsem, pane. Neboť Kristus nelže.

Co je tady církví rozvázáno,

bude rozvázáno také v nebi. –

Zase zíral v prázdno Belgioso,

odhadoval, násobil a sčítal:

– A co stojí odpuštění vraždy? –

– Dvacet zlaťáků. –

– A desíti vražd? –

– Dvě stě zlatých. –

– Mnoho peněz, mnichu.

Mnoho peněz. A máš rukojemství? –

– Zde ty listiny. Hleď pečeť, podpis.

Všecko pravé. Všecko nesu z Říma. –

– To snad platí pro minulost, mnichu? –

– Také pro budoucí činy, pane,

svatá církev všecko smí a může. –

– Deset takových mi připrav listin,

půjdu zatím pro peníze, mnichu. –

Přinesl je. Opatrně sázel

zlaťák ku zlaťáku v plochu stolu.

Teskně zíral na ně. Čím víc rostly,

tím je pomaleji vysazoval.

Už byl hotov, zastavil se chvíli:

– Dej sem, mnichu, ještě jeden blanket!

Celkem jedenáct. Tak. Přepočítej,

nechci ošiditi svatou církev.

A ty listiny jsou dobré, platné? –

– Všechny správné. Podpisy viz, pečeť. –

Večer byl už. Do torby mnich shrnul

řady zlaťáků, přál pánu štěstí,

vyšel z hradu. – – – – –

– – – – – Ráno nářek v městě.

Deset nejbohatších lidí bylo

četou zakuklenců povražděno,

dům a kasa jejich vyloupeny.

Na cestě pak, která vede z města

ležel mnich. Byl skolen ranou meče.

Ležel vedle prázdné torby svojí.