Mater dolorosa.

Jen lidskou bolest čtu v tvém obličeji.

Co tobě po tom, božství tvého syna

že jako slunce v krvi uhasíná,

že klnou mu a lotři se mu smějí?

Čím tobě jeho sny, jež v prázdno spějí?

Tvá slza teče, ruka tvá se spíná,

čím tobě bůh, jenž zlomen v něm jest, třtina?

Pro syna jen se matky slzy lejí.

A byť byl třeba jak ten lotr podlý,

jenž vedle něho klna zmírá v křeči,

byl přec tvůj syn a zaň tvůj ret se modlí.

Byl tělo tvého těla, syn tvůj sladký.

Tím ostatním bol tvůj být nemůž větší,

bol Nioby, jejž pouze chápou matky.