MATEŘÍDOUŠKA.

Jsem taková nízká, drobná a malá

jak prostá duše lidu. Co by dbala

dlaň lidí o mne? Kdo jim zazlít může,

že šlapou mě, když trhati jdou růže?

A přece, jak jsem dobrá, ví, kdo stůně,

a v květech mých je také milá vůně.

A kdo mne pohladí, ke mně se skloní,

ruka mu po mně voní.