Mateřská řeč.

Já ve snách šel jsem s dávno mrtvou matkou –

a poslouchal řeč její milou, sladkou,

tu, s kterou kladla do tichého snění,

a líbala mne v ranním probuzení,

tu, kterou učila mne Boha znáti,

a v protivenstvích vytrvale státi

a v domově i ve cizinské dáli

vždy věrným býti otčině a králi.

Ta řeč jest pro mne amuletem, stkvostem,

a z duše k duši klenoucím se mostem,

jest pro mne rosou lesknoucí se v kvítí

a paprskem, jenž na cestu mi svítí,

a jasem, který zimní nocí tmavou

jak luna pluje nad mou snící hlavou. –