mateřštině

mého lidu mateřštino,

zpěve půdy, která kvílí,

zpěve krve, která věří,

třpyte zlatonosné žíly,

píval jsem tvé staré víno

s poctivci i divnou sběří;

v mládí člověk v závětří

milenku svou nešetří.

jak jsme s tebou vyváděli,

cizím peřím fintili tě,

strpělas nám všecky vášně,

pohrdalas nepokrytě

násilníky, mučiteli,

písní v pouliční kašně,

nemohlo nic zastavit

pramenů tvých čistý svit.

mateřštino mého lidu,

muž se k tvému zdroji vrátil,

čistotou i průzračností

pouť si ke skutečnu zkrátil,

jak se zrcadlilo v klidu,

v hlubině tvých prostých ctností;

tebou spojen s lidem svým

pevně zří dnem nepevným.

zpěve půdy, která trpí,

zpěve krve v šero ranní,

stará mateřštino mládí,

spolu jako dláto v dlani

a jak v režném poli chrpy

máme se teď prostě rádi

při práci, jež nelení

na dlažbě ni v zeleni.