MATEŘSTVÍ.

Lípy zas kvetou... Vůně se vlní

do polí, na něž soumrak pad’,

nad zahradami měsíc se plní,

lukami vzdychnul noci chlad.

Potkal jsem Tebe. Oči Tvé planou,

v zornicích vlahý lesk se stkví,

volné Tvé šaty, větrem když vanou,

zrazují Tvoje tajemství...

Dávno je tomu, co jsme šli spolu...

Jinému vzpučel lásky květ,

v nocech jen plných těžkého bolu

volal jsem jméno Tvoje zpět...

Zdravím Tě lehce. V hlubinách duše

jak by se trhal dravý proud,

k hlavě se valil... zapad’ zas hluše...

před Tebou já měl pokleknout! –