MÁTI A DCERA.

Kvete v sadě krásná růže,

Krásnější k ní plamená,

Té se rosa skví v kalíšku,

Jako slza roněná.

V té rosince se rozhlíží

Nebe jasné, modravé,

Máť v ní slunka tvář posvátná

Své zrcadlo laskavé.

Nebyly to v sadě růže –

To s matinkou dceř mladá,

Ta s perlinkou v očku něžnou,

K své matince pohlédá.

Aj, z té slzy nebe lásky,

Slunce lásky plamená,

Jakby netušila máti,

Co slzinka znamená?

Vždyť i pro ni byla poslem,

Něžným zrádcem z lásky dob,

Proč by citům dítka svého

Kopat měla chladný hrob.

Moře sladkých upomínek

Proudí v srdce hlubinách,

Slast je, zas na chvíli dlíti

V ráje lásky končinách.

Vědouc máť, že první láska

Oko plakat naučí,

Skloní se co anděl strážný,

Líbá dceru v náručí.