MATIČKA

Letí ptáče popelavé

od černého lesa,

nemůže ach doletěti,

křídelko mu klesá.

Ó jak teskno ve přírodě,

obloha tak nízká,

nehne se ni brouček v křoví,

nad lesem se blýská.

A to ptáče popelavé

přeci dále spěje,

těžkým vzduchem jeho hlásek

tesklivě se chvěje.

Tesklivý je ptáčka hlásek,

smutný tak a kusý,

třeba křídlo umdlévalo,

přeci dále musí.

Ví, že v křoví nad potokem

na zelené sněti

na matičku v hnízdě čeká

čtvero drobných dětí.