MATIČKO HOSTÉNSKÁ

Spomeň si na mě,

nedé mně zahenót,

deť se toť nende hnót,

tade v té cegánské jamně.

K Tobě sem chodival

každé rok po žnich –

a včel mě roznesó

po polách, po leso

kozáce na tech svéch rožnich?

Pámbu mě tresce jož,

bevál sem bujné,

ale já vobrátím,

jestle se navrátím

ževé a zdravé z te vujne.

Matičko, nade mnó

drž svojo roko!

Jesle se obráním,

obrázek s řikáním

pověsím na Klostym boko.

Frolině doma dé

rade e v polo!

Přendo-le s veseló,

našemo kostelo

pětek pár věnojem spolo.