Matičko, milá matičko,

Matičko, milá matičko,

zima už zpola v odchodu,

a ty se dosud nevracíš,

mám v tom zřít vzdor či náhodu?

Den se už dlouží, krátí noc,

méně mám snů již o tobě,

a že jich bude ještě míň,

šeptá zlý duch mi ve zlobě.

Matičko, drahá matičko,

což jsi mi vskutku umřela,

a je tak směšnou naděj má,

že bych tě opět uzřela? –

Tys přece mnoho, přemnoho

měla mi ještě sdíleti,

a osud nás tak rozloučil,

jak když se ptactvo rozletí!