MATKA.*)

Své štěstí všecko chová v objetí – –

Ó, dřímej, zlaté dítě!

Snů vlídný anděl k tobě přiletí

a hebce zacloní tě

křídloma z červánků a duhy,

ve hvězdné unese tě luhy;

a když mi navrátí pak tebe,

snů pásku sejme s očí tvých,

tu vstříc ti svitne druhé nebe

z radostných očí mateřských.

Mé ráje zašly. Žal a tesknota

mne trpkým vzdechům učí.

Však tebou jitřní blaho života

zas tisknu do náručí.

A když mé srdce blízko cítí

srdéčko tvoje sladce bíti,

tu vždy jak vánkem nové vesny

se ňadra moje zachvějí

a duší zazvoní ruch plesný,

roj zlatých snů a nadějí.

Tu na tvé čílko v rajském pocitu

můj žhavý ret se chýlí

a vlhké oko k nebes blankytu

s modlitbou vroucí pílí:

Mně nechať ze své klenotnice

Bůh neskytne dar žádný více,

než po života krušném boji

na skráně lesky stříbrné –

a v náhradu ať hlavu tvoji

vším světa štěstím zahrne!