MATKA MI PÍŠE.

Má matka píše mi, že trpí hladem,

že zima rychlým kročejem se blíží,

že děsná starosť o pokrm ji tíží

a v temném sklepení že zmírá chladem...

Vzdech její stále zní mi v srdci mladém,

stín matčin stále v patách se mi plíží,

a já jsem pták, jenž tepe v stěnu mříží

a dolů klesá vždycky srázným pádem!

Ji slyšet’ plakat’ a sám býti bídný,

sám potácet’ se únavou a mdlobou

a žebrati o chléb a pohled vlídný!

Je lépe býti chudým nádenníkem,

jenž nosí matce večerní vždy dobou

chléb černý a je šťasten její díkem!