MATKA.

Oči, které jsem za okny rozsvěcela,

dohořívají.

Cesta k prázdnému domu

zarostla nocí,

když jsi nepřišel.

Ale dveří jsem nezavřela,

neboť ruce mé

neunesou té myšlenky.

Já sama jsem ti život dala

a nemohu jej vzít, třeba bys mrtvý byl.

Nad zabitým jsem lásku proplakala

a z víry jiný jsi se narodil.

Už nejsi můj. Jdeš světem bez domova

a k smutným lidem přijdeš všem,

na nebi večerním kříž hrobu tvého prostý

v strom velké naděje vyroste do oken.