MATKO PŘEDIVNÁ!

O Máti, plná zázraků,

v níž tolik tajů dříme,

shlédni k nám vlídně s oblaků,

když Tebe velebíme.

Už když Bůh tvořil duši Tvou,

tu stal se zázrak velký:

Hřích otců prchl před Tebou,

od Boží roditelky.

A po celičký život Tvůj

se nedotkla Tě vina,

a záře nebes plála v sluj,

když rodila jsi Syna.

A s nebe Boží andělé

se s kytarami snesli,

by písně zbožné, veselé

zapěli u tvých jeslí.

A k Tobě, matce chudičké,

tři králové se brali,

by přebohaté dary své

a srdce své ti dali.

A když pak zlý král Herodes

chtěl zahubit Tvé dítě,

sám anděl tobě zprávu nes,

bys prchla na úsvitě.

A když jsi v zemi egyptskou

s Josefem putovala,

skláněla modla hlavu svou,

by úctu Tobě vzdala.

A když jsi zraky zavřela

a ruce Tvoje sklesly,

přilétli k hrobu andělé

a do nebes tě nesli.

Tam korunoval Tě Tvůj syn,

Královnu nebes novou.

Za Tebou zvedám do výšin

korunku narcisovou.