MATKO!

Jedno jméno za tisíce,

jedno jméno celý svět;

matko, neuzřím tě více,

v srdci však tkvíš v konec let.

Jedno tvoje pousmání,

život rozkvete hned máj;

když nám dětství zrak tvůj clání,

svět je pohádka a ráj.

Tvoje slovo písní zvoní,

kouzlem opřádá jak sen;

vzpomínkou se hlava skloní

a zrak hned je orosen.

Cítím na své tvoji ruku

a hned v duši mi je snáz;

smíříš život do souzvuku,

stín-li vstoupíš mezi nás.

Ať nás třeba i hrob dělí,

prostřed nás se klade noc,

obraz tvůj se ve sny vtělí,

očaruje tvoje moc.

Matko! jméno okouzlené,

dražší než-li celý svět;

hle, ty ruce napřažené,

miliony, v každé květ!