Maximilianu rytíři z Obentrautů při Jeho ustanovení za cís. král. praesidenta kr...

Od krkonošských vrchů, jenžto vroubí

Skráň vlasti naší páskou zelenou,

Až tam, kde v rovině se líbě snoubí

Povážné Labe s outlou Cidlinou –-

V tom celém, širodálném krásném kraji –

Hle dub a lípa v stejno rozkvétají,

A v jejich hustolistém pějí věnci

Ze sta tisícův hrdel perutěnci.

Znáš dub ten, volně k blankytu se pnoucí,

Znáš lípu tu tak bujně košatou,

Znáš ptactvo stromů těch a zpěvy vroucí,

Jež Ti ponáší myslí rozňatou?

Ai Čech a Němec oba v tomto kraji

Své ratolesti svorně rozkládají,

A souzvučnými nyní chvalozpěvy

Cit radosti a spolu prosbu jeví:

Ty’s, Pane, jeden z sedmi vyvolenců,

Jež v zemi českou vyslal dobrý král,

By věhlas Tvůj u správě poručenců

Slovem a skutkem jemu k boku stál.

O račiž v lásce přání lidu svého

Ke trůnu klásti Pána milostného!

Pak teprv dub a lípa bujně zkvetou,

A vlast Ti podá díku věkoletou!