Mazepa.

Co se to děje poblíž vrat?

Provazy na hřbet koně spjat

Mazepa nahý leží.

Zazvučel posměch, třasknul bič,

a kůň jak střela pádil pryč,

do Ukrajiny běží.

V šílený chvat a skok a spěch

se dal, a suchý větru dech

do horké hrudi vpíjel,

popěněn letěl dál a v před,

vlci mu vyli v bok i v sled,

les, luh mu letmo míjel.

Letěli letem sokola,

nebylo nikde dokola

vesničky ani města,

a víc než vryl se poprve,

provaz se vtínal do krve. –

Ó strašlivá to cesta!

Vzdula se bouře, hřímal hrom,

pod ranou blesku padl strom,

Mazepu příval bije;

srdce mu svírá hněvu had,

v útrobách jeho hlodá hlad –

Mazepa ještě žije.

Mazepa žije; kůň již pad’. –

Mrákoty noc a smrti chlad

do mdloby ducha víže. –

Procitnul přece. Divno všem. –

Tušili tehda, že vstal v něm

nad Ukrajinou kníže?