Mdlé března paprsky.

Mdlé března paprsky, stonavé, pohledy feerické

jak snící, nemocné dívky, vzdušné, anaemické,

bledé a nerozvité a třesavé, po dlouhém snu

s prsty z bezové duše a s vlasem podobným lnu,

jíž po krisi přestálé zvědavě, vtíravě zrak se zdvih

a pije zem a pije vzduch a pije zvuky a barev mih...

A kroky jsou nejisté, mdlý úsměv a láska k životu zas,

a opilosť mdlá a nad vším ten divný, naivní žas,

ty oči rozevřené vše pijí a hltají zbouřeně

a myšlénky se předou volně, vzrušeně, zmateně.

Mdlé března paprsky, pohledy feerické, stonavé...

Jsou zahřáty louky staré? A vrby kotlavé?

A duše zoufalé? A děti na slámě, vedle dobytka

co na prs čekají? Ta v bídě svedená Markytka?

Ti bezzubí starci, jichž srdce je rozbitý střep,

žít nechce! a vzdoruje! nechce! a ponuře staví tep?...