MDLOBA.

Zamžené, rozlehlé pláně do noci rozlité.

Únava smyslů a nuda života.

Tajemných stesků pláně!

Všechno v nich omdlívá smutkem. V šeru se ztrácí.

Chudé, podmračné pláně. Záhadné stezky bolů,

po nichž nekráčí nikdo!

Bledé a věrné dumy ztracené v šedavé mlze,

v neplodných pláních, mých drahých pláních

vrací se pod moji střechu.

Smutek mne tíží, přivírá ochablá víčka,

palčivý vzduch se lísá kolem mých tváří

a taví mé snění.

A duše má neschopna boje, neschopna činu

vzmužit se, rozdrtit teskné ty kraje

úderem svalnaté paže,

nemocna choulí se v koutku přikryta temnem,

pozvolna zmírajíc pod dechem Smrti,

jenž vane z únavných plání!