Mdlou hlavu položenou v křesle...

Mdlou hlavu položenou v křesle,

snem toulal jsem se v polích kdes,

tu zřel jsem v hnízda, v ptačí jesle,

tam poslouchal jsem šumět les;

tu s polí píseň vstříc mi zněla,

tam zvěst mne zvala v klidnou chýž,

však v srdci žádná neutkvěla,

nechť volal jsem: „Ó pojďte blíž!“

Tak dlel jsem; hlavou táhly dumy,

řas mříže uvěznily zor...

V tom slyš, slyš! Síňkou něco šumí

jak ptáče slétající s hor;

snad píseň vánkem unášena

mě zlíbat chce – ó jak jsem bláh!..

Hle, ke mně po špičkách má žena

jde v plstěných svých střevíčkách!